Duben 2015

Není krev jako krev

20. dubna 2015 v 18:06
Když byla malá spala v rudém pokoji a v noci se vždy budila hrůzou a s křikem. Její rodiče jí nikdy nedovolili spát jinde či pokoj alespoň přemalovat, protože oni škudlili kde se dalo. Jiný pokoj a
taky relativní pokoj získala až když se odstěhovala. Ale něco v ní přece zůstalo. Nesnášela krev.

Jednoho dne jela lyžovat se svou nejlepší přítelkyní Sandrou. Sandra byla kostnatá mladá dívka s hnědými vlasy spletenými do copů a výrazem jakoby se stále něčemu divila. A divila se i tehdy když pro ně přijel Vikiin kamarád. Zastvil před Vikiiným domem a narychlo se s Viki pozdravil ,ale pak se zálibně podíval na Sandru a prohlásil ,,Ty jsi určitě Sandra ,já jsem Michal, Viki mi o tobě hodně vyprávěla''. Sandra se začervenala a bylo to snad poprvé ,kdy se na jejím obličeji utvořilo něco jiného ,než ten její udivený výraz. Michal se už dál s ničím nezdržoval a hodil oběma děvčatům věci na střechu a zbytek do kufru.
Viki vykročila k předním dveřím ,ale Sandra jí mírně odstrčila a s úsměvem prohlásila ,,Viki nevadilo bi ti,kdybych si sedla vedle Michala?". Viki to dopálilo, ne snad ,že by jim nepřála sedět vedle sebe ,ale vadil jí ten Sandřin pohled ,kterým naznačovala ,aby se jí klidila z cesty ,nebo jí uštkne. Viki se otočila a zamířila k zadnímu sedadlu ,ale ještě před tím vrhla na Sandru nasupený pohled.
Viki se pohodlně usadila na svém území a užuž chtěla zavést takovou tu obecnou konverzaci typu jak se vede. Ale vtom uviděla jak Sandra něco šeptá Michalovi do ucha a Michal se tlemí jak blázen. Viki se z nich udělalo šoufl a tak vzala do ruky mobil a pouštěla si ty nejhorší písničky co znala ,jen aby jí bylo špatně z něčeho jiného. Zrovna byla uprostřed písničky z reklami na Barbie ,když v tom Sandra vydala zvuk horší jak prase na porážce a následovaly ho zvuky Niagárských vodopádů z Michalových slin ,co pronikaly do její trávící trubice. A tak výceméně probíhala celá cesta.
Vystopili z auta a Viki se těšila ,že Michal pojede s rodiči na chatu a bude konec toho hloupýho představení. Ušli malý kousek a Viki spatřila nádherný hotel. Byl celý bílý ,ale nebylo to jen od čerstvě napadaného sněhu. Byl prostorný a na jeho štítě stál nápis ,,Bílý anděl´´.,,Tak jsme tady,, vydechla nádherou Viki. A vydala se spolu se Sandrou k jejich dočasnému domovu. Zatímco Michal se za nimi vlekl s dvěma páry lyží.
Na recepci je uvítala postarší dáma s krátkými hnědými vlasy. A s úsměvem jim podávala klíče od jejich pokoje. V tu chvíli Viki zapoměla na veškeré trable z předchozí cesty a spěchala ,aby si prohlédla svůj pokoj. Sandra supjela těsně za ní ,zatímco Michal nesl lyže do lyžárny.
Viki otevřela dveře do jejich pokoje ,ani se nerozhlédla ,jenom mrštila kufrem do kouta a skočila do postele ,přičemž se tlemila jak blázen. Sandra se na ní chvíli dívala tím svým nechápavím výrazem ,ale pak se k ní přidala a odstartovala polštářovou bitku.
Zrovna byli v nejlepším ,když kdosi zaklepal na dveře. ,,Kdo to může být?'' vydechla Sandra. ,,Asi nás jdou napomenout za ten hluk''odvětila Viki. Pak jakožto ta odvážnější z obou dívek otevřela dveře a jaké bylo její překvapení ,když ve dveřích stál Michal. Málem by na něj zapoměla. Ale i když ho měla ráda ,vůbec jí nevadilo ,že odjíždí. Ale pak Michal řekl něco po čem jí ztuhl úsměv na tváři.,,Rodiče dostali od tety k výročí pobyt v lázních a dozvěděli se to teprv včera ,takže na chatu nemusím a můžu tu zůstat s váma ,no není to skvělí?" Viki se chvíli nezmohla na slovo a pak opatrně začala větu ,přičemž se snažila Michala neranit ,,No po pravdě...",,To je skvělíííííííííííí" vypískla Sandra a pověsila se Michalovi okolo krku. Viki měla výčitky svědomí ,,Sice se chová jako pipina ,ale asi má Michala fakt ráda ,měla bych jim to přát",ale pak se v její mysli vztyčil nějáký spodní proud myšlenek ,který jí rázně připomenul jak moc je to nechutný. Proud sice přehlasovala většina myšlenek .které to Sandře přáli ,ale stejně tak ,jako nespokojený volič proud zcela neutichl.
Druhého dne bylo zrovna čerstvě nasněžíno a tak se všichni vydali na svah. Všichni byli nabalení od hlavy až k patě a tak trošku připomínali tučňáky. Viki si už tak nějak zvykla na to ,že stráví víkend ve třech a tak si to snažila co nejvíc užít. Rozhlížela se okolo po té nádheře ,ale sníh jí trošku bodal do očí a tak si nasadila své lyžařské brýle se světle fialovými skly ,udělala to a celý svět zaplavila levandule.
Už se těšila jak budou závodit z kopce dolů ,ale zamilovaný páreček na to nechtěl přistoupit. Chvíli se ocucávali a tak Viki usoudila ,že tady asi moc nepochodí a tak se odrazila a jela dolů sama ,jela volným tempem ,protože neměla s kým závodit. Najednou jí předjel ,,páreček" oba jeli vedle sebe závratnou rychlostí. ,,Asi mě tu nechtějí povzdechla si Viki". A najednou uviděla něco zvláštního. Viděla Sandru v dálce jak se řítí a v té závratné rychlosti se pokusila políbit Michala ,jenže stratila rovnováhu a přepadla na něj. ,,Ááááááááů" to vřeštěla Sandra. Viki se vyděsila a rychle se řítila k Sandře a zavalenému Michalovi. Sandra vřeštěla ,,Viki musíš mi pomoct určitě mám zlomenou nohu".Ale to už u nich Viki byla a sundávala si brýle. ,,No tak Vikiiii". Viki si odhrnula vlasy ze spoceného čela a hodnotila situaci. Pokusila se zvednout Sandru ,ale ta strašně kvílela. Viki se podívala na její nohu ,ale jelikož nebyla doktor nic neoběvila. A tak alespoň odtáhla Sandru z Michala. A upřela své šedé oči na Michala. Na jeho kalhotách byla obrovská rudá skvrna. Viki se udělalo šoufl, ale věděla ,že to musí nějak přežít a tak odhrnula Michalovi nohavici a podívala se na ránu pozorněji, ale to neměla dělat. Pach krve jí udeřil do nosu a začaly jí slzet oči. Před očima jí prolétlo hejno světlušek. Z tohoto stavu jí vytrhla Sandra. ,,Tak Vikiii pomoc mi, nemůžu se hejbat"! Viki na to odvětila ,,Vydrž chvilku, teď se nějak musím postarat o Michala" a ukázala na jeho nohu, která mezitím už obarvila notný kus sněhu. ,,No tak Vikiii Michal má jenom škrábnutí, věnuj pozornost vážně zraněným!" ,,Snad tím nemyslíš sebe?" nasupila seViki. ,,Ovšem že jo, je přeci dokázaný ,že ženský jsou slabší a tudíž mají ve všem přednost!",,Jo? Tak teda můžeš jít jako první a zcela přednostně do prdele!" nasrala se Viki a bylo na ní vidět ,že už o tom nehodlá diskutovat a jediné co hodlá udělat je pomoci Michalovi. Sundala si šálu, že tím Michalovi zaškrtí nohu. Při tom slyšela jak se Sandra snaží upoutat její pozornost poněkud herecky nevydařeným bulem. Viki užuž začala s ošetřováním, když v tom se zachvěla a div že neupadla. Při tom se jí promítali vzpomínky z jejího dětsví.
Rudá jí vždy děsila a její pokoj jí připadal jako brána do pekla. Jednou po zvlášť hrůzostrašné noci si vzpoměla na babiččinu zahrádku. Vždycky tam pěstuje levanduli a ta barva se Viki strašně líbila. Často prosila matku, aby si mohla pokoj přemalovat na takovou levandulovou zahradu.......,,To je ono"vykřikla Viki. Odhrnula si vlasy z čela a nasadila si své lyžařské brýle. Celý svět zaplavila levandule.....

Víkend po té sytuaci uběhl celkem rychle, Michalovi nohu zašili a nakonec to prý nebylo tak vážné. Celá trojčlená delegace se zase vracela domů. Tentokrát však proběhlo pár drobných změn. Zaprvé ve předu tentokrát seděla Viki. Zadruhé Viki vyhrála cenu za statečnost a dokonce i její rodiče na ní byli neskonale pyšní. Auto se rychle řítilo kupředu a za celou posádkou mizel ,,Bílý Anděl". Ze předu se ozýval tlumený smích zatímco vzadu hrála na plné koule písnička ,,I am barbie girl".